Na salaši na Polonině Svidovec na Podkarpatské Rusi

23. a 24. července 1998

Večer, když jsme stavěli stany, hnal kolem nás tento bača svoje stádo do ohrady u salaše, která ležela kus pod naším táborem. Pozval nás k sobě na návštěvu. Někteří hned stihli zajít k němu i na večeři.

Ráno jsem se nejprve před svítáním vyšplhal na hřeben Svidovecké poloniny nad naším táborem, odkud se mi naskytl tento pohled na východ slunce, který se konal asi v 5:40. Naše stany hluboko dole před tím černým hřebenem byly ještě v polotmě.
(Mimochodem, kus dál na nejvyšším bodě hřebenu poloniny v té oblasti jsem pak objevil zapíchnutou malou českou vlaječku, kterou tam nejspíš zanechala nějaká jiná skupina českých turistů. Když jsme pak tamtudy asi o čtyři hodiny později všichni pokračovali v naší túře, vlaječka byla pryč. Nikde nebylo ani živáčka, jen v trávě bylo možno rozeznat koleje terenního vozidla, které tam brzo ráno nejspíš ještě nebyly.)

Pak jsem se připojil k ostatním, kteří vyrazili dolů k bačovi na ranní návštěvu. Po cestě jsme potkali jeho pomocníky, kteří už vyháněli stádo na pastvu. Ovce dojí třikrát denně a na polední dojení poženou zase celé stádo 300 ovcí a několika koz zpět k salaši a odpoledne opět nahoru na poloninu na pastvu.

Salaš se skládala ze dvou jednoduchých otevřených přístřešků. Ten napravo slouží jako ložnice a výrobna sýru. Vepředu v něm skoro pořád plápolá nebo alespoň doutná oheň, který v noci hřeje baču a jeho tři pomocníky a celý den zahřívá ovčí mléko a urychluje proces výroby sýru. Levý přístřešek slouží jako kuchyň, spižírna a jídelna.

Když nás bača nakrmil chutným měkkým tvarohovitým sýrem, kterému říkal bakšaj a napojil syrovátkou, předvedl nám jak ten sýr vyrábí. Na konci té tyče, kterou štouchá do srážejícího se mléka je kolmo umístěna proděravělá dřevěná deska (je to tedy podobná technologie jakou moje babička ještě před 45 lety občas používala ke stloukání másla z kravského mléka). Štouchat se musí několik hodin než je sýr hotový. Bakšaj a syrovátka jsou vlastně jen odpadem při výrobě hlavního produktu - velkých bochníků tvrdého sýra, které sušil v pytlích zavěšených na tyči před salaší. Jeden z nich jsme pak od něj koupili. Ukázal se být plný děr a mě osobně chutnal méně než bakšaj.

V pozadí jsou vidět ovčí houně, které bačovi a jeho pomocníkům slouží jako ložnice nepřetržitě alespoň po tři letní měsíce. Do údolí schází jeden z nich jen jednou za týden prodat vyrobený sýr a nakoupit chleba a jiné zásoby.